Rod  Kroulíků

 

 

Rod Kroulíků, zpočátku psáno Graulik či Graulyk, později Kraulík, je starý protestantský rod,  který pochází z okolí Litomyšle. Naši nejstarší předci žili v obcích České Heřmanice,  Morašice, Hrušová, Cerekvice, Zálší a dalších. V některých místech se větve tohoto rodu držely po staletí. Hrušová, České Heřmanice a Cerekvice jsou zobrazeny na výseku mapy II vojenského mapování z let 1836-1852.

 

Hrušová a okolí na mapě II.vojenského mapování v letech 1836-1852.

© 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
©
Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
©
Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

 

Nejstarší záznamy o rodu Kroulíků pocházejí z konce šestnáctého století. V rodinné kronice Kroulíků z Cerekvice je jako nejstarší avšak nepotvrzený předek uváděn šlechtic August Králík, který prý přišel ze Slezka a usadil se v Zálší.

 

 

Kroulíci v Morašicích

 

Nejstarším potvrzeným předkem je Matouš Kroulík narozený na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Matouš žil v  Českých Heřmanicích, místo jeho narození však není známé. Za ženu si vzal Ludmilu Potátovou a roku 1635 převzal od svého ujce (strýce z matčiny strany) Víta Formana rychtu v Morašicích za 1500 kop. Na rychtě v Morašicích se rod Kroulíků držel následujících 200 let.

 

Po Matoušovi převzal rychtu roku 1653 jeho syn Jiří,  po něm roku 1685 jeho syn Jan (1654).

 

Jan Kroulík (1654) měl se svou ženou Salomenou roz. Novákovou nejméně dva syny, Bernarda a Jakuba.

 

Bernard Kroulík (1681) se oženil s Dorotou Kumpoštovou z Hrušové č.30 a žil dál v Morašicích  (roku 1713 převzal po svém otci rychtu), zatímco jeho bratr Jakub (1685) se naopak do Hrušové přiženil - viz rod Kumpoštů. Tím se rod Kroulíků rozdělil na dvě větve, větev morašickou a větev hrušovskou. Naši přímí předkové náleží k větvi hrušovské a tou pokračuje naše historie - viz dále.

 

Rychta v Morašicích dále přecházela z otce na syna až do roku 1840, kdy zemřel poslední držitel z rodu Kroulíků, Josef. Rychta přešla na vdovu po Josefovi, Rozalii. Sňatkem  Rozálie pak přešla na Františka Janderu. Poslední hospodáři na rychtě - Josef Kroulík a posléze František Jandera  nebyli šetrní a nehospodařili dobře. Poslední z nich musel po čtyřech letech rychtu prodat.  O tři roky později, roku 1849 zemřel i poslední z morašické větve Kroulíků - Jan Kroulík, syn Václava Kroulíka. Tak skončil rod Kroulíků  v Morašicích.

 

 

Rod Kumpoštů

 

Rod Kumpoštů žil od druhé poloviny sedmnáctého století na gruntě č.30 v Hrušové. Do Hrušové přišli z blízké vesnice Tisová, protože  roku 1661 směnil Jiřík Kumpošt z Tisové svou živnost s Jandíkem z Hrušové. Jiřík Kumpošt měl syny Jana a Jiřího. Jan se zřejmě narodil ještě v Tisové, zatímco Jiří se narodil již v Hrušové. Jiří se svou rodinou později žil v Ovčíně, což je  osada blízko Hrušové, později nazývaná Pekla.

 

Jan Kumpošt si roku 1679 vzal za ženu Kateřinu Kopeckou a roku 1683 ujal živnost  (grunt č.30) od Jiříka, svého otce. Se svou ženou měli asi 6 dětí, z nichž se s určitostí dospělosti dožily dvě, dcera  Dorota a Mariána.

 

Obě tyto dcery si vzaly za muže Kroulíky z Morašic (jak již bylo uvedeno výše). Dvě sestry si vzaly dva bratry. Starší Dorota si roku 1701 vzala Bernarda a přivdala se na rychtu do Morašic, zatímco mladší Mariana se roku 1707 vdala za již zmíněného Jakuba, který se tímto přiženil do Hrušové. O  několik let později, dne 16. května 1714 prodal Jakubovi jeho tchán Jan Kumpošt grunt v Hrušové č.30 za 750 zl.  Od té doby žije větev rodu  Kroulíků, mezi něž náleží naši přímí předci, v Hrušové.

 

 

Hrušová

 

Obec Hrušová leží při řece Loučné v úrodném kraji mezi Vysokým Mýtem a Litomyšlí.

 

První písemná zmínka o Hrušové je v listině knížete Vladislava ze dne 20. ledna 1167, kterou uděluje privilegia premonstrátskému klášteru v Litomyšli. Zde se mimo jiné praví: …dávám i Hrušovou s řekou Trstenicí až k Plesu a les, který zove Mokřenice….

 

Podle urbáře z r. 1557 žilo v Hrušové 27 usedlých rodin, z toho 1 rychtář výsadní, 17 sedláků a 9 zahradníků (tj. domkařů vlastnících alespoň zahradu).

 

Jak vypadala Hrušová a ostatní vesnice v té době si můžeme představit z fotografie posledního celodřevěného gruntu č.29 v Hrušové, který se zachoval do pozdějších dob.

 

Poslední celodřevěný grunt v Hrušové č.29

 

Zdi domů byly roubeny z trámů, mezery ucpány mechem, listím a hlínou. Střechy byly pokryty došky  nebo šindelem. Bohatší usedlosti měly zdi zděné. Ve vsi se zřejmě nežilo špatně, protože již  v 17.století se stavěly honosné zděné domy, jak dokládá fotografie kovárny.

 

Kovárna postavená v 17.století

 

 

Osmnácté století bylo pro evangelíky, ke kterým se naši předkové vesměs hlásili,  až do vydání tolerančního patentu v roce 1781 těžkou dobou. Ne nadarmo se nazývá dobou temna. Životní podmínky na venkově se již od sedmnáctého století vážně zhoršovaly a tento trend pokračoval i ve století osmnáctém. Zemědělství  bylo zaostalé, pěstovaly se hlavně obiloviny. Přibývalo nucené práce, poddaní museli robotovat na panském více dní než dříve a kromě toho odváděli více a více různých dávek.

 

Evangelické vyznání se drželo v tajnosti. V tajnosti se konaly náboženské schůzky, lidé si předávali a prodávali výtisky textů, tzv. špalíčky, manuálníky (Manuálník Komenského), zákoníčky, modlitby, bible  apod.  Za to byli vyslýcháni místními faráři, někteří byli za kacířství odsouzeni.

 

Kacířství bylo nejvíce rozšířeno v letech 1741-61. Tajných evangelíků bylo mnoho a právě v oblasti východních Čech, v okolí Litomyšle a na Vysočině, kde žili v té době naši předkové. Někteří z nich (i když nebyli přímo z naší větve rodu) byli velmi aktivní. Svědčí o tom údaje v publikaci Českobratrského sboru v Dolní Sloupnici, vydané u příležitosti 150. výročí tolerančního patentu, kde se uvádí: Ve Sloupnici např. bylo roku 1749 odsouzeno 13 lidí, mezi nimi Anna Kroulíková se syny Janem a Mikulášem a Václav Kroulík. V roce 1750 bylo odsouzeno ve Sloupnici opět 11 lidí, Mikuláš Kroulík potřetí znovuprovinilý.

 

Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se lidé v okolí Litomyšle rychle hlásili k evangelické víře. Během dvou měsíců se na litomyšlském zámeckém panství přihlásilo 1540 lidí. Mezi nimi byli i naši přímí předkové - roku 1782 ohlásili vystoupení z katolické církve sedláci Josef Kroulík s manželkou Dorotou z Hrušové č.27 a Jan Kroulík z č.30. Děti narozené brzy po roce 1781 již měli uváděné náboženství evangelické.

 

Aktivitu našich předků dokládá též jejich účast na opatřování knih potřebných pro bohoslužebná shromáždění. Seznamy těchto knih se měli nahlásit vrchnosti. Přípisem ze dne 27. května1782 nahlásil ředitel panství Litomyšlského krajskému úřadu v Chrudimi, které knihy si přejí mít evangelíci z Morašic a z Hrušové. Soupisy čítající asi dvacet knih předali zástupci uvedených vesnic již v sobotu 18.5.1872 v zámecké kanceláři v Litomyšli. Přípis z Morašic byl podepsán Václavem Kroulíkem, rychtářem morašickým a přípis z Hrušové Josefem Kroulíkem, tj. předky, kteří prokazatelně patří k našemu rodu Kroulíků.

 

Nově utvořené sbory si hledaly místa pro svou činnost. Tak např. ve Sloupnici si koupily za 128 zl. chalupu, kterou přeměnili na farní příbytek. V roce 1795 pak již byl ve Sloupnici postaven chrám. V Bučině byla vystavěna modlitebna, jejíž základní kámen byl položen dne 18.4.1786. Zároveň se stavbou kostelů si zakládají evangelické sbory v Bučině, v Borové, v Telecím a na dalších místech vlastní hřbitovy.

 

Evangelickým církvím byla udělena pravomoc samostatně řídit sbor a jeho majetek. K obstarávání těchto záležitostí byly voleny sbory starších, tzv. presbyterstva, jejichž členem byl ve Sloupnici také Mikuláš Kroulík ze Džbánova, pravděpodobně syn Anny Kroulíkové viz výše.

 

Zrušení nevolnictví v listopadu 1781 umožnilo sedlákům se stěhovat, dělit, prodávat a zadlužovat grunty a chalupy, posílat své děti na řemesla a na studia. Robota zůstala zachována, ale byla omezena na nejvýše tři dny v týdnu v období žní.

 

 

Historie gruntu v Hrušové č.30

 

Grunt č.30 byl pravděpodobně založen po zrušení bývalého kanovnického dvorce "Na Dvořiskách". Dvorec byl rozprodán za Jana Kostky z Postupic asi koncem 15.století.

 

První zmínka o statku je podle urbáře z roku 1548. Na gruntě hospodařil Šrámek a platil činži jednu kopu - 9,5 groše a jeden denár úroku sv.jirského, tolikéž svhavelského, obhospodařuje 13 prutů polí (tj více než lán = asi 20 ha).

 

V soupisu poddaných dle víry z roku 1651 je uváděn Václav Šrámek jako sedlák 40 letý s manželkou Annou, děvečkou Rozou a pohůnkem Jiříkem.

 

Od Šrámka koupil dne 30.ledna 1660 živnost Jan Jandík za 750 kop. Při živnosti zůstalo: 2 klisny, kráva a druhá kráva zádušní, odstavené tele, 5 hus, 4 slepice s kohoutem, kovaný vůz a hnojný vidle. O rok později, 2.3.1661 zhandloval Jandík živnost s Jiříkem Kumpoštem z Tisové, jak již bylo uvedeno výše.

 

Roku 1714 kupuje grunt Jakub Kroulík a od té doby je grunt majetkem rodiny Kroulíků.

 

Kroulíkovskému gruntu č.30 se říkalo "na starém" nebo též "u rajčůru" podle prostoru vedle statku, kde kdysi bývalo cvičiště koní  (slovo rajčur pochází z němčiny od slova Reitschule - jízdárna). Obytné budovy statku byly situovány s okny do dvora, aby se zde mohli v bezpečí scházet evangelíci a nebylo na ně vidět. Do dnešní doby roste u statku lípa stará 200-250 let, zasazená nejspíše na oslavu vydání tolerančního patentu v roce 1781.

 

Poloha gruntu č.30 a dalších usedlostí vztahujících se k rodu Kroulíků je patrná z mapy Hrušové převzaté z III. vojenského mapování z let 1876-1878.

 

 

Hrušová na mapě II.vojenského mapování v letech 1876-1878.

© 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
©
Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
©
Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

 

 

Jakub Kroulík (1685)

 

Jak již bylo řečeno, prvním Kroulíkem na gruntu č.30 byl Jakub. Manželé Jakub a Mariana Kroulíkovi měli tři syny, kteří se dožili dospělosti (další 3 zemřeli jako malé děti). Nejstaršího Jana, dále Václava a Františka. Nejstarší Jan si vzal Žofii Paďourovou, dceru Jakuba Paďoura z Hrušové. O jejich dalším osudu  zatím nic nevíme. Prostřední Václav žil v Hrušové. Se ženou Annou rozenou Dvořákovou měli nejméně 4 děti, ale všechny zemřely malinké. Nejmladší František je pokračovatelem naší větve rodu Kroulíků.

 

 

František Kroulík (1725-1758)

 

František se roku 1745 oženil s Annou Říhovou a roku 30.5.1753 převzal po otci grunt v Hrušové č.30 se 48 str. polí, 1,5 str. porostlin, luk na 3vozy sena a sad se stromovím ve výměře 3 věrtelů za 200 kop míš. Františkovi a Anně se zřejmě narodilo 5 dětí. Tři synové, Josef, František a Jan, se dožili dospělosti. Starší dcera Anna jim v šesti letech zemřela, druhá dcera Anna se narodila jako poslední dítě. O jejím osudu však nic nevíme.

 

Josef Kroulík (1747) si roku 1772 vzal za ženu Dorotu Kvapilovou, vdovu po sedláku  ze statku v Hrušové č.27, Václavu Kvapilovi. Dorota byla starší než Josef, měla asi 4 děti po svém prvním muži. Hospodařili dál na statku č.27. Manželství Doroty s Josefem zůstalo bezdětné.

 

Dcera Doroty Kvapilové, Dorota, se po několika málo letech provdala za nejmladšího bratra Josefa Kroulíka, Jana, kterým pokračuje naše větev rodu.

 

Prostřední syn František se přiženil do Zálší, vzal za ženu Annu Farníkovou z č.30. Tak se jedna větev Kroulíků usadila v Zálší.

 

  

Jan Kroulík (1756-1830)

 

Jan Kroulík převzal roku 1778 po otci grunt v Hrušové č.30.

 

Se ženou Dorotou  měli 4 syny a 3 dcery: Jana, Václava, Františka, Josefa, Kateřinu, Žofii a Helenu. Nejstarší syn Jan (1780), pokračovatel naší větve rodu Kroulíků, byl sedlákem v Hrušové č.30.

 

Druhý syn Václav (1786) si vzala za ženu Kateřinu, schovanku Václava Kvapila, dceru mlynáře Václava Strnada z Cerekvice a přešel na grunt  svého bezdětného strýce Josefa v Hrušové č.27.  Jejich manželství netrvalo dlouho, Kateřina po narození dcery Anny zemřela. Anna se dožila dospělosti a provdala se do Bučiny č.36 za sedláka Cibulku.

 

Hrušová č.27

 

Václav (1786) se po druhé oženil s Annou, vdovou po mlynáři Nešporovi z Osíka - dcerou Jakuba Karlíka, svobodníka z Osíka. Anna zřejmě byla majetná a tak manželé roku 1840 koupili mlýn v Hrušové č.31 a rodina se tam přestěhovala. Dále však vlastnili statek č.27. Grunt č.27 byl podle hrušovské kroniky  starý selský grunt s velkými pozemky. Kolem roku 1844 Václav rozprodal statek se zahradou jako stavební parcely a postavil nový statek na pozemku u kříže - č.41 (viz dále). Polnosti náležející statku č.27 přesunul k č.41.

Obě Václavovy manželky byly katolického vyznání, proto přešel Václav také na víru katolickou a jejich děti již byli katolíky.

S Annou měl Václav nejméně 7 dětí. Dospělosti se s určitostí dožila dcera Mariana, která  se vdala do Tisové za Jana Lichtenberga, a synové Jan, Václav a Josef. 

Syn Jan se oženil s Františkou Podhajskou a hospodařil s ní ve mlýně v Hrušové č.31.  Po Janovi přešel mlýn na jeho syna Jana, který však mlýn prodal svému švagrovi, Janu Voženílkovi z Mnětic u Pardubic (měl za ženu jeho sestru Annu) za 32 700 zlatých. Proto je mlýn znám jako Voženílkův mlýn. Druhému synovi Josefovi koupil Jan mlýn v Cerekvici a tím se jedna větev Kroulíků dostala do Cerekvice. Mělo v té době mlynářské řemeslo vskutku zlaté dno.

Syn Václav(1828) se přiženil do Vyšenovic (dnes Vyšehněvice) a později žil v Pardubicích, kde koupil dům.

Syn Josef se ženou Barborou rozenou Cukrovou z Kobylnice měli dvě děti - Annu a Josefa  a zřejmě žili nějakou dobu v novém statku č.41.

 

Dcera Jana Kroulíka Žofie se provdala za sedláka Františka Melšu do Budislavi a dcera Helena si vzala Františka Valentu z Bučiny a žili spolu pravděpodobně ve Vysokém Mýtě. Další syn František žil také zřejmě ve Vysokém Mýtě. O osudech syna Josefa a dcery Kateřina  nic nevíme.

 

 

Jan Kroulík (1780-1847)

 

Jan převzal grunt č.30 dne 10.9.1800. Jeho povinnosti k vrchnosti byly: úrok o sv.Jiří 2 zl. 56 kr., o sv.Janu 1 zl., o sv.Jakobu 1 kapouna neb za něho 12 kr., o sv.Havlu 2 zl.44 kr., za 1 slepici o sv.Martinu 1 zl., o Vánocích na místě přádla 1 zl.27kr., 6 lotů draného peří, půl štuky vlastní příze, robotovati týdně po celý rok s párem koní 3 dny, pěší prací týdně 3 dny.

 

Jan se oženil s Annou Morávkovou, dcerou Jana Morávka, rolníka z Voděrad. Měli spolu nejméně osm dětí. Ale jak tomu tak dříve bývalo, ne všechny se dožily dospělého věku. Syn Jan zemřel ve 4 měsících, Václav se ve 4 letech napil „šalvostru“, což byl název pro koncentrovanou kyselinu, a zemřel. Dalšího syna Jana (1829) se dočkali až po 4 dcerách: Anně, Kateřině, Heleně, Žofii a Marianě.

 

Dcera Anna se provdala za Jana Bureše z Bučiny č.10, měli syna Jana. Manžel však záhy zemřel a Anna se roku 1840 podruhé provdala za Josefa Beneše. Josef Beneš v Bučině č.10 hospodařil do plnoletosti syna z prvního manželství, Jana Bureše. Dva roky po Anně se do Bučiny provdala i její sestra Kateřina. Vzala si za muže Jana Beneše, bratra Josefa Beneše. Dvě sestry si vzaly dva bratry.

 

Historie rodiny Benešů pokračuje sňatkem jejich dětí. Anna Benešová (dcera Anny a Josefa Beneše) se provdala za Jana Beneše (syna Kateřiny a Jana Beneše). Tím ale zajímavosti této rodiny nekončí. V současnosti se nám její historie opět přiblížila, setkáváme se totiž s potomky tohoto rodu. Dcera Anny a Jana Benešových, opět Anna, si vzala za muže Aloise Hodka z Českého Brodu. Jejich syn Bohuslav Hodek se přiženil do Prahy a vzal si za ženu sestru babičky mé snachy. Shodou okolností rodiny vnuka Bohuslava Hodka a mého syna tak žijí v jedné vile v Praze.

 

Dcera Helena měla nejprve nemanželského syna Jana (který se později přiženil do Suché Lhoty) a později se provdala za Jana Matějku do Bohuňovic.

 

Zprávy o tom, jak vypadal statek či spíše chalupa v Hrušové č.30 v této době, zatím nemáme. Patrně se jednalo o starší stavení,  kde se bydlelo v jedné velké vytápěné místnosti, „světnici“.  Podle  ústně dochovaných vzpomínek v rodině Kroulíků se tehdy vařilo v „nístějích“. Vařilo se v hrncích, které se vkládaly do pece na pečení chleba. Teprve později se začaly pece nahrazovat kachlovými kamny s troubou  na pečení a kamnovcem, ve kterém se ohřívala voda. Představu o tom, jak vypadala světnice, resp. kamna v první a ve druhé polovině 19.stol si můžeme udělat z následujících obrázků (převzato z uhv.upce.cz).

 

 

Světnice z první poloviny 19.stol. s chlebovou pecí, vpravo od ní kamna bez plátů na vaření

 

Světnice z druhé poloviny 19.stol. s chlebovou pecí vzadu, vepředu kachlová kamna

 

Uprostřed kuchyně byl podle ústně dochovaných vzpomínek pařez, který Anna Kroulíková rozená Morávková vykopala.

 

V roce 1847 se odehrála v rodině další tragedie. 29.dubna při požáru statku v Hrušové č.30 zahynul otec Jan Kroulík spolu s 21-letou dcerou Marianou.  Udusili se v komoře "kamenici", kam se před ohněm schovali. Když se k nim zvenčí prokopali, bylo již pozdě. Dle pozůstalostního řízení převzal statek s rolemi a 4 koně a 4 krávy jeho nezletilý syn Jan (1829) za 4 645 zl. 20 kr. ve stříbře, z nichž měl vyplatit sestře Anně, Kateřině a Heleně po 517 zl. 33 kr. Do jeho zletilosti měla na živnosti hospodařit jeho matka, která slíbila, že stavení přestaví, ale rok po té roku 1848 zemřela . Převod byl vložen do pozemkových knih 10.3.1850.

 

 

 

Hrušová v 19.století

 

V roce 1830 měla Hrušová pouze 35 čísel. Vlastně se od šestnáctého století nerozrůstala. Stavělo se jen po požárech. Požáry, při kterých často vyhořela značná část obce, měly velký vliv na utváření obce, protože  nově postavené usedlosti již nekopírovaly původní zástavbu.

 

Roku 1844 byly pozemky náležející statku č.27 rozprodány na stavební parcely a na nich byla postavena čísla .35, 36, 37 a 38. Hrušová se začala začala zvětšovat.

 

Již dříve, v roce 1812, byla při okraji Hrušové vystavěna „císařská silnice“, které spojovala Vídeň, Brno a Prahu. Její trasa po částečné změně v letech 1968-74 tvoří dnešní silnici E 35.

 

Rybníčky na návsi byly roku 1866 zavezeny, terén vyrovnán a byla vysázena lipová alej, která existuje dodnes. Dále byla v roce 1866 vystavěna škola, která sloužila i přilehlým obcím a v roce 1880 byla vybudována železniční trať Choceň – Litomyšl.

 

Bylo to po době útlaku a bídy v době temna období rozkvětu. Lidem se vedlo lépe. Úrodné Hrušové se říkalo „Zlatá Hrušová“, pěstovala se zde hlavně cukrovka, která se zpracovávala v cukrovaru ve „Stříbrné Cerekvici“, který byl založen roku 1872 jako rolnický cukrovar hospodářů z Bučiny,  Hrušové, Cerekvice a Újezdce.

 

Rolnický cukrovar hospodářů z Bučiny,  Hrušové,
Cerekvice a Újezdce. Postaven roku 1872.

 

 

 

Hrušová č.41

 

V Hrušové vyrostlo mnoho nových usedlostí. Po roce 1848 byl u silnice postaven také nový statek Hrušová č.41. Říkalo se mu „u kříže“, nebo také „na rozcestí“. Jak bylo zmíněno, statek postavili a jeho prvním majiteli byli bratr Jana Kroulíka (1780-1847) Václav Kroulík (1786) se svou manželkou Annou. Statek postavili pro svého nejmladšího syna  Josefa Kroulíka (1832). Jak uvádí  matrika, jeho dcera Anna se v č.41 roku 1852 skutečně narodila. Josef Kroulík s rodinou však ve statku nebydlel dlouho, statek prodal svému bratru Václavovi a pachtoval si mlýn v Žamberku, později si koupil mlýn ve Zminném. Jeho syn Václav (1854) se již na statku č.41 nenarodil. Václav Kroulík (1820)  je při sčítání lidu roku 1869 je uváděn jako majitel. V té době však bydlel v Pardubicích a na statku hospodařil nájemník. Krátce na to, roku 1870 kupují statek manželé Jan (1829) a Anna Kroulíkovi (viz dále) na polovic, jak je uvedeno v pozemkové knize. Jan a Václav byli bratranci. Od té doby obývali statek naši přímí předkové.

 

 

Statek v Hrušové č.41 - u kříže v roce 1898

 

 

 

Jan Kroulík (1829-1898)

 

Na statku v Hrušové č.30 dál  hospodařil syn Jana Kroulíka (1780), Jan (1829). Oženil se s Annou,  dcerou sedláka Jana Vavrouška z Běstovic č.24. Evangelická víra se prosazovala pomalu. Jan a Anna byli první, kteří měli ohlášky pouze v evangelickém kostele.

 

Dědeček Anny Vavrouškové pocházel ze Seče. Sedláci tehdy museli odvádět vrchnosti vosk a lůj na svíčky do kostela. Traduje se, že Annin dědeček tenkrát dokázal správci, že sedláky šidí a ten mu placení odpustil.

 

Kroulíkovi měli podle zjištěných záznamů 9 dětí. Z nich se jenom 5 dožilo dospělosti. Dvě holčičky zemřely jako miminka, dcera Žofie v jednom roce a syn Josef zemřel jako malý chlapec potom, co mu „skoták“ (pasák skotu) dal facku a on se skácel na zem.

 

Syn Jan (1849), v pořadí již třetí Jan v rodě Kroulíků, je pokračovatel naší větve rodu.

 

Dcera Anna (1852) si vzala za muže Václava Mikuleckého ze Sloupnice, později se stala kmotrou Boženy Kroulíkové provdané Myškové, mé babičky.

 

Marie Magdalena (1859-1934) zůstala svobodná. Nejprve žila v Hrušové 30, později ve Vysokém Mýtě u sestry Františky provdané Svobodové. Byla velmi zbožná, veškerý majetek odkázala evangelické církvi a byl tak po její smrti použit na stavbu kostela ve Vysokém  Mýtě.

 

Třetí dcera Františka (1864-1946) si vzala za muže Eduarda Svobodu, který byl odborným učitelem na měšťanské škole ve Vysokém Mýtě, krátce působil také jako ředitel školy v Luži. Měli tři děti, které žili v Pardubicích, v Chocni a v Plzni.

 

 

 

 

Františka (stojící), Marie Magdalena a František Kroulíkovi

 

František Kroulík
(1870-1920)

 

Roku 1870 se narodil nejmladší syn František. V témže roce kupují Jan a Anna statek v Hrušové č. 41,  zřejmě pro svého staršího syna Jana.

 

František (1870-1920) si vzal  za ženu Annu Lenochovou, jedinou dceru sedláka ze Sedliště u Litomyšle. Rodina Lenochova byla katolického vyznání. Anna a její otec přestoupili k evangelické církvi, matka však zůstala katoličkou. František postavil Anniným rodičům domek, statek v Sedlišti prodali a rodiče bydleli v Hrušové. Annin otec je pohřben na evangelickém hřbitově v Bučině, matka v Litomyšli.

  

 

František Kroulík
(1870-1920)

 

Anna Kroulíková
roz.Lenochová
(1883-1963)

 

Po smrti svých rodičů převzal František rodný statek v Hrušové č. 30.

  

Hrušová čp.30 v roce 2005

 

 

František (1870) a Anna měli tři syny: Jaromíra, Vladislava a Miloše. Nejstarší Jaromír žil v Chrudimi, nejmladší Miloš byl profesorem chemie a biologie.

Prostřední syn Vladislav zůstal jako rolník v Hrušové č.30. Po roce 1948 byl statek zabaven. František (1870) zemřel v roce 1920 na Sokolském sletu. Bylo mu padesát let.

 

 

Jan Kroulík (1849-1903)

 

Jan Kroulík se v roce 1882 oženil s Terezií Musilovou z Telecího č.106, dcerou Václava Josefa Musila a Terezie rozené Makovské. Jan a Terezie spolu žili na statku v Hrušové č.41, který Jan dostal roku 1882 od svých rodičů.  Jan byl člověk tichý, věnoval se hlavně rodině

 

Jan Kroulík (1849-1903)

 

V roce 1884 se jim narodila dcera Emilie Anna, čtyři roky poté syn Josef  a v roce 1890 dcera Božena, moje babička. Čtyři roky po mé babičce měli ještě dvojčata Jana a Václava, ale ti zemřeli v kojeneckém věku.

 

 

Sourozenci Kroulíkovi kolem r.1895
zleva doprava: Božena, Emilie a Josef

 

 

 

 

 

 

Emilie Anna  Kroulíková

 

Josef Kroulík

 

Božena kroulíková

 

 

V roce 1903 umírá  po delší nemoci ve věku 54 let otec rodiny a hospodář na statku Jan. Emilii bylo v té době už devatenáct let, jedinému synovi Josefovi bylo teprve patnáct a nejmladší Boženě bylo třináct let a chodila ještě do školy. Navštěvovala dívčí školu měšťanskou ve Vysokém Mýtě, kterou ukončila až za dva roky, v roce 1905 se samými výbornými.

 

 

 

 

 

Jak se asi musela Terezie ohánět, aby nepřišla o statek, uživila děti a také je dobře vychovala. Dcery Emílie Anna a Božena ještě na statku pár let žily, pak se provdaly a odstěhovaly. Hospodaření na statku převzal, až dospěl, syn Josef.

 

 

 

Sestry Emilie a Božena Kroulíkovy

 

Josef Kroulík

 

Emilie Anna se provdala za hostinského Pavlíka ze Stolan. V roce 1909 se jim narodil syn Emil. Chlapce měli všichni rádi a velmi truchlili, když v devíti letech zemřel. Je pohřben v Hrušové. Po Emilovi měli ještě syna Františka a dceru Zdeňku. František žil v Praze. Dcera Zdeňka byla učitelkou.

 

Pavlíkův hostinec ve Stolanech - Luži

 

 

Syn Josef  byl rolníkem na statku v Hrušové č.41. V roce 1913 se oženil s Marií Vaňáskovou z Hrušové č.12. Měli dvě děti, první byla dcera Marie, která se narodila až pět let po svatbě, v roce 1918. Syn Jan přišel na svět po dalších sedmi letech v roce 1925.

 

Přestože Kroulíkovým hospodářství vzkvétalo, nebylo v rodině příliš mnoho štěstí. Marie pocházela z katolické rodiny, zatímco Josef byl jako všichni v Kroulíkově rodu evangelík.

 

Kroulíkova rodina kolem roku 1929

 

 

Na statku v Hrušové č.41 v roce 1930

 

 

 

 

Josef Kroulík se synem Janem

na statku v Hrušové č.41 v roce 1930

 

Josef Kroulík na statku v Hrušové č.41 v roce 1930

 

 

Nejmladší dcera Božena, moje babička, se v roce 1913 provdala za Jaroslava Jana Myšku ze Svratoucha.  Měla s ním dvě dcery, Věru a Vlastu, které se jí narodily rok po sobě, v roce 1914 a 1915 ve Svratouchu, a mladšího syna Jaroslava (narozen 1922 ve Škvorci), mého tatínka. 

 

Božena Kroulíková provdaná Myšková

 

Měla tak babička Terezie Kroulíková ku své radosti a potěšení tři vnuky a čtyři vnučky. Vnučky Zdeňka, Vlasta a Věra se narodily během dvou let, čtvrtá Maruška byla o něco málo mladší. Děvčata ráda pobývala u babičky na statku, kde spolu vesele dováděla.

 

 

Na pohlednici, kterou poslaly sestřenice tatínkovi a strýčkovi do Škvorce v červenci 1925, stojí:

 

„Drazí!

Včera jsme jeli s babičkou do Stolan. V Chocni jsme čekali přes hodinu . Teď z restaurace vyjde – matinka. Šla si koupit lístek do Hrušové ale koupit si teď musila do Stolan. Do Chrudimě pro nás přijela pryčka….  Všichni jsme zdrávi a já pěkně užívám. Srdečné pozdravy od Věry, Zdeňky, Vlasty, Marušky a Járy.“

 

Vnuk František byl o něco starší, zato mladší vnukové Jan a Jaroslav si spolu dobře rozuměli.

 

Bratranci Jaroslav Myška a Jan Kroulík

na statku v Hrušové č.41 v roce 1930

 

 

 

Jan Kroulík

na statku v Hrušové č.41 v roce 1930

Koncem dvacátých let už byla babička Terezie Kroulíková nemocná a v roce 1928 zemřela. Pochovaná je tak jako její manžel Jan v rodinné hrobce na českobratrském hřbitově v blízké Bučině.

 

 

Sourozenci Kroulíkovi v dospělosti:
Emílie Pavlíková, Josef Kroulík a Božena Myšková

 

 

Pravděpodobně všichni sourozenci Myškovi a Kroulíkovi v Hrušové v roce 1930

 

 

 

Josef Kroulík

 

Marie Kroulíková

 

 

Na konci války Josef zemřel, rok po něm tragicky zahynul jeho syn Jan (1924-1946).  Utopil  se v řece Loučné za statkem,  když se koupal s kamarády.

 

Janova sestra Marie, starší dcera Josefa Kroulíka, se provdala za Ottu Minkse z Hodonína. Minksovi po smrti otce Josefa hospodařili na statku v Hrušové č.41. Po roce 1948 jim byl statek zabaven  Minksovi z Hrušové odešli.

 

Po roce 1989 byl rodině zpustošený statek vrácen, později ho prodali. V současnosti (rok 2010) je prázdný a dále chátrá.

 

Statek  v Hrušové č.41 v roce 2005

 

 

Dvůr na statku v Hrušové č.41 v roce 2005

 

 

Na začátek Rodu Kroulíků

 

  Home     Rodokmen      Historie:  Myškovi    Kroulíkovi     Musilovi a Makovských    Hartmanovi    Bayerovi    Patzovi                                     Hroby