Rod   Kohoutů

 

 

Rod Kohoutů pochází z Hané, konkrétně z malých vesniček u Přerova. Penčičky, Vinary, Zábeštní Lhota, Lázníky. Zde žili naši předkové po celá staletí.

 

Nejstaršími nalezenými předky je rodina Jakuba Kohouta, která se koncem osmnáctého století usadila v Penčičkách.

 

 

Jakub Kohout (1739-1816)

 

Jakub Kohout psaný Kohaut se narodil kolem roku 1739 neznámo kde. Za ženu měl Veroniku Horákin z Wejnar (rozenou Horákovou, která pravděpodobně pocházela z vesnice Vinary). Veronika se narodila kolem roku 1761. Pokud víme, měli Kohoutovi 11 dětí z nichž nejméně 6 se nedožilo ani 2 let.

 

Rodina byla chudá. Jakub byl podruh, takže rodina bydlela v nájmu u sedláka, pro kterého zrovna pracoval. Kde se narodili jejich nejstarší děti František a Barbora, nevíme. Další děti se narodili ve Vinarech. Roku 1787 to byla Mariana a roku 1793 Anna. Mezi nimi měli ještě Tomáše a Terezii, kteří ale zemřeli do 2 let věku. Roku 1794 se narodila další Terezie.  V té době již Jakub s Veronikou měli vlastní domek – Jakub byl uváděn jako domkař.

 

Kolem vánoc roku 1794 přesídlila rodina do vsi Penčičky, tehdy Klein Pentschitz. V Penčičkách bydleli v č.14, kde měli domek a malý pozemek - Jakub byl uváděn jako zahradník. Na jaře 1795 jim zemřela dcera Terezie. V dalších letech se jim narodila dcera Jenovefa ještě 3 další děti, které zemřely jako maličké. Jakub s Veronikou žili v Penčičkách č.14 do konce svého života.

 

Roku 1807 se dcera Barbora provdala za Františka Nakládala, zahradníka, a odstěhovala se k němu do blízké Záběstní Lhoty. Měli spolu nejméně 5 dětí: Annu, Frantze, Antonína, Petra a Iontzenze.

 

Druhá dcera Marianna si roku 1812 vzala plátenického tovaryše a později domkaře  Frantze Koričana. Žili v Penčičkách č.33 a měli spolu 6 dětí. Tři syny a tři dcery: Josefku a Jakuba, kteří zemřeli jako malé děti, dále Matyáše, který se oženil a žil dál v čp.33, Floriána, Petronilu a nakonec Annu, která zemřela ve věku 13 let.

 

Třetí dcera Anna se provdala roku 1817 za podruha Pavla Navrátila a žila s ním v Penčičkách č.14, kde se jim  narodili nejméně 4 děti: Františka,  Iontzel, Nikolaus a Antonín.

 

O osudu poslední dcera Jenovefy zatím nic nevíme.

 

Pokračovatelem naší větve rodu je prvorozený František.

 

 

 

František Kohout (1782-1848)

 

František žil se svou ženou Marianou rozenou Páleníkovou z Nenakonic nejprve v Penčičkách č.14, později přesídlili do Penčiček č.3.

 

Postupně se jim narodilo 7 dětí. Nejstarší Anna (zemřela brzy po narození) a František se narodili v č.14, další Josefa, Lucie, Karolína, Petronila a Šimon se narodili už v č.3.  Karolína a Šimon zemřeli brzy po narození, dcera Josefa se provdala do Suchonic, Lucie si vzala půlláníka z Brodku.

 

Zajímavý je osud Petronilly. Jako jedinná  zůstala v rodných Penčičkách, kde si vzala za muže půlláníka Frantze Koutného z Penčiček č.23.

 

Měli spolu 10 dětí, 5 dcer a 5 synů, většina z nich se dožila dospělosti. Postupně se na rodila Františka, Johann, Mariana, Franz, Anna, Josefa, Josef, Antonín, Tomáš a Antonína. Vyjímečné na této rodině je to, že se všechny děti dožily dospělosti a mnoho z nich zemřelo v požehnaném věku přes 70 let.

 

Dvě dcery se provdaly do sousední vsi Kokory. Františka si vzala čtvrtníka Josefa Šromotu a Mariana se provdala za zahradníka Josefa Bradu.

 

Dcera Anna Koutná zůstala v Penčičkách, vzala si za muže svého bratrance familianta Josefa Kohouta. Žili spolu nejprve v Penčičkách č.20, kde se jim narodily 4 děti: Josef, František, Mariana a Tomáš. Pravděpodobně roku 1880 se přestěhovali do Penčiček č.5, kde měli hospodu. Roku 1881 se jim narodila dcera Františka. Roku 1883 jim zemřel osmiletý syn František a brzy po té zemřela i Josefova žena Anna. Josef se znovu oženil s Josefou Raškovou a měl s ní další 4 děti: Oldřicha, Eduarda, Antonína a Růženu. Antonín zemřel jako dvouletý, ostatní děti se dožily dospělosti a založily rodiny, většinou však v okolních vích. Zda někdo z nich žil dál v Penčičkách zatím  nevíme.

 

Do Penčiček č. 20 se kolem roku 1880 nastěhoval bratr Petronilly Josef  Koutný se ženou  Františkou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mikuláš Patz

 

Mikuláš Patz se narodil ve druhé polovině osmnáctého století. Odkud pocházel nevíme. Jeho povoláním bylo správce statku.

 

Za ženu si vzal Alžbětu rozenou Wyznerovou (Víznerovou), dceru Ondřeje Wyznera z Lipčan. Jedná se nejspíše o obec Libčany, v té době zvanou Libčan nebo Libschan, nedaleko Hradce králové. Alžbětin otec byl povoláním „kontribuční Lipštanský“, jak je uvedeno na rodném listě Alžbětiny dcery, což asi znamenalo, že byl výběrčím daní. Je pravděpodobné, že se Alžběta v Lipčanech narodila. Na oddacím listě její dcery Antonie je však uvedeno, že pocházela z Kostelce nad Orlicí. Jak to bylo doopravdy musíme ještě vyhledat v archivech.

 

Jisté je, že koncem osmnáctého století žili Patzovi v Nedělištích.

 

 

 

Neděliště

 

Nedělište je prastará ves, ležící asi 10 km SZ od Hradce králové. První zmínky o ní spadají do 11. století. Od dávných dob zde bylo sídlo rodin vladyckých, od 16. století zde stávala tvrz. V osmnáctém století bylo Neděliště v držení hrabat Dobřenských z Dobřenic. Před rokem 1748 vystavěl Karel Ferdinand Dobřenský na místě bývalé tvrze zámek.

 

Roku 1775 se v severovýchodních Čechách vzbouřili sedláci. V Horních Nedělištích přepadli zámek, vnikli dovnitř  a zpustošili jej. Co mohli, všechno v něm rozbili. Dveře, kamna, stoly, sedadla a jiné věci, a skvosty sebrali a odnesli. Podobně vyplenili i byt vrchního. Kaplanu zámeckému, minoritovi Chrystantu Drahovi hrozili vykastrováním, nevykoupíli se hotovými penězi. Chudý kněz dal jim 16 zl., které si ušetřil na oblek. Selské povstání bylo potlačeno a zámek opraven.

 

 

Zámek v Nedělištích v roce 2006

 

Se zámkem sousedil tak zvaný malý zámek, který pocházel ze 16.století. Bydlívali  něm panští úředníci. Z malého zámku vedla dřevěná chodba nad silnicí ke kostelu. Dnes již malý zámek nestojí, pro stáří a dezolátní stav byl  v roce 1936 zbourán.

 

V tomto malém zámku tedy patrně bydlela rodina Mikuláše a Alžběty a tady se jim roku 1799 narodila dcera Alžběta. Za kmotry byli Alžbětě měšťané Josef a Marie Mellichovi z Hradce Králové. Není tedy vyloučeno, že Mikuláš z Hradce Králové pocházel.

 

V Nedělištích se dodnes vypravuje, jak na zámku za hrabat Dobřenských strašilo. Hlavní postavou tohoto vyprávění je zámecký správce. Že by to byl náš Mikuláš? (příběh)

 

Jako správce měnil Mikuláš často své působiště a tak se celá rodina stěhovala. Druhá dcera Antonie se narodila roku 1805 (podle údajů na náhrobku roku 1809) v Zámrsku č.1, opět na zámku, kde otec Mikuláš pracoval jako správce.

 

Roku 1823 se prvorozená dcera Alžběta vdala za Jana Bayera z Třebovětic. Místem Oddavků bylo Dolní Slivno. Otec Alžběty tehdy pracoval v blízké Kropáčově Vrutici.

 

Druhá dcera Antonie a František Krobshoffer si řekli ano roku 1838 v chrámě Páně v Loukově. Mikuláš byl v té době registrátorem ve Svijanech.

 

Zajímavé na této rodině je to, že náš rod pokračuje oběma dcerami. Příběhy Alžběty a Antonie se nyní rozcházejí, aby se později v dalších pokoleních opět spojily.

 

Na začátek Rodiny Patzů